Přemožte svůj strach vlastními silami doma

Přemožte svůj strach vlastními silami doma

Současná situace s epidemií koronaviru už dosáhla takové úrovně, že snad v nás všech probouzí strach a obavy z toho, co bude, jak se bude situace vyvíjet, jestli budeme všichni zdraví, jak zajistíme své potřeby a jestli se doma všichni pohromadě v karanténě nezblázníme.

Stres, strach a obecně prožívání negativních emocí má nepříznivý vliv na naši imunitu. A tu teď musíme co nejvíce šetřit, abychom tímto obdobím prošli ve zdraví. Nejde jen o koronavirus, ale i o obyčejná nachlazení, která se takto na jaře běžně objevují a která právě pak náš strach mohou zase posílit a imunitu oslabit. Pak se nám děje třeba to, že celý den jsme v nekomfortu, myšlenky v hlavě víří, potíme se, cítíme vnitřní třes, možná i nevolnost a slabost. Tohle vše je dobré co nejdříve zarazit a udržet se v klidu. Vážně, jde to. Chce to jen cílenou práci. Podíváme se, jak na to.

Pro zklidnění strachu, stresu, třesu, nevolnosti je nejlepší relaxace a pak pozorování svých pocitů. Pojďme na to, dejte tomu aspoň deset minutek :

Relaxace

Pohodlně se posaďte s nezkříženými končetinami, zavřete si oči a pošlete váhu svého těla dolů do země. Postupně si projděte své tělo od nohou až nahoru a prociťujte uvolnění a těžkost, tím se celé tělo krásně uvolní. Zaměřte se také na hlavu a obličej a uvolněte dolní čelist, kde často držíme emoce. Zahýbejte krkem a uvolněte. Pak se začněte soustředit na svůj dech a počítejte výdechy od desítky do jedničky. Soustřeďte se plně jen na počítání, je potřeba počítat pozpátku, aby byla hlava zaměstnaná a nepočítala automaticky.

Pozorujte své pocity

Potom co takhle zrelaxujete, zkuste si vybavit nejsilnější emoci, kterou v současné době prožíváte – je to strach? Stres? Zoufalství? Emoci si pojmenujte a zkuste se vědomím ponořit do svého těla a najít jak se ta emoce ve vašem těle projevuje. Může to být tlak na hrudi, stažení kolem žaludku, bolest hlavy, třes rukou nebo cokoliv jiného… A teď s tím projevem emoce v těle zůstaňte a pozorujte jej. Jen pozorujte, není třeba s ním nic dělat, naše tělo si s tím poradí a začne jej měnit. Pokud se pocit změní, zase jen pozorujte. Po nějaké době by se měl pocit rozplynout, zmírnit, možná i zpříjemnit.

Párkrát to zkuste a za chvíli vám půjde zrelaxování a odstranění nepříjemné emoce snadněji a rychleji.

Přeji ať je brzy lépe.

Pokud jste objevili emoce a strachy s nimiž nemůžete pohnout, přijďte ke mně na kraniosakrální terapii (až to bude možné). Ve spolupráci s terapeutem je snazší překročit obrany, které nám brání v kontaktu se svými temnými emocemi.  

Emoční a psychické bloky – uvolnění zapouzdřených sil

Emoční a psychické bloky – uvolnění zapouzdřených sil

Kraniosakrální terapie vypadá jako terapie řešící hlavně fyzické záležitosti – bolesti hlavy a zad, nepohodlí, vyhozené ploténky… To taky. Překvapivě ale s klienty řeším nejčastěji spíš emoční a psychické bloky (např. strach z budoucnosti týkající se financí, negativní pohled na manžela a jeho schopnosti, traumatický zážitek z porodu svého dítěte, neustálá naštvanost na vše okolo včetně rodiny, emoční blok v oblasti sexuality, obava o vývoj miminka v těhotenství a další). Tyto bloky často v životě ovlivňují řadu dalších, na první pohled nesouvisejících projevů, emocí a potíží, proto je skutečně užitečné si je začít řešit.

Může se zdát, že tyto záležitosti se dají řešit pouze psychoterapií nebo koučinkem, ale kranio s nimi také pracuje skvěle a dokonce právě na ještě hlubší, fyzické úrovni. Všechny emoční a psychické bloky, traumata, strachy apod. se totiž propisují do fyzického těla (ostatně většina nemocí je přisuzována psychosomatice, že). Naše úžasné a moudré tělo tyto fyzické projevy v sobě uzavře, zapouzdří a drží spoustou energie, aby nás dále neohrožovaly.

Před terapií tato témata s klienty otevíráme a hledáme, jaká je ta nejsilnější a prvotní emoce, či projev jejich tématu. Při terapii se pak pozorností kontaktujeme s fyzickými projevy v těle, které souvisejí s těmi emocemi a projevy klientova tématu. Tím, že pozorujeme vjemy v těle se tyto zapouzdřené síly začnou otevírat, uvolňovat a odcházet. I během terapie s klienty mluvím, snažím se udržet jejich vědomí u toho, co se v nich zrovna děje a zároveň hlídám, aby proces probíhal jen natolik intenzivně, nakolik má klient zdroje a sílu. To, že klient cítí, že jsem v procesu s ním a že vytvářím bezpečný prostor pro jeho proces, považuji za velmi důležité a účinné pro bezpečné otevření zapouzdřené síly a následné uvolnění a odejití těchto zapouzdřenin.

Myslím, že jít na kranio chce opravdu odvahu ponořit se do svých emočních a psychických bloků, protože to může způsobit i nepříjemné prožitky. Ty jsou ale ke konci terapie nahrazeny úžasným pocitem uvolnění, světelnosti, rozprostření a prouděním uvolněné energie, která držela zapouzdřené části a která může být konečně pro vás vědomě využitelná. A v dalším životě se pak už jen nestačíte divit, jak jsou najednou původní neřešitelné záležitosti vlastně neskutečně jednoduché.

Pokud víte o svých blocích, které vás dlouhodobě drží při zemi, objednejte se ke mně na kranio a společně je přemůžeme.

Začněte uspávat své dítko pomocí kranio principu

Začněte uspávat své dítko pomocí kranio principu

Jasně, že kranio používám na všechno, protože to prostě je všemocná metoda. Takže ani večerní uspávání našeho dvouleťáka se tomu nevyhne.
Jak tedy na to: v době, kdy dítko leží aspoň chvilku v klidu (při kojení, čtení pohádky, zpívání…) na něj položte jemně ruce (třeba na hrudník a bříško, na rameno a kolínko nebo zezadu na hlavu, pokud jej máte v náručí) a svou pozornost zaměřte do svého těla (do srdce, do pánevního dna, někam, kde je vám příjemně). A tam setrvejte. Možná u toho zvládnete i pokračovat ve zpívání, vyprávění pohádky…
Ano, to je všechno. Vypadá to příliš jednoduše, ale tímto vytvoříte pole klidu a ticha na které se systém mrňouska rád a snadno napojí a taky se zklidní. A snáz usne. Normálně máme totiž tendenci během uspávání přemýšlet, co ještě musíme doma udělat, případně vnitřně zuříme, že to nezbedné dítě ještě nespí. A i na tuto energii se systém dítka napojí a je asi jasné, že ho to zrovna moc neuklidní.
Zkuste večer kranio princip a dejte vědět, jak se vám to oběma povedlo.

Znáte svoje „A DOST!“?

Znáte svoje „A DOST!“?

Nedávno jsem slyšela, že základní vlastností našeho světa je neuspokojitelnost – bohatí chtějí být bohatší, mocní, mocnější… je to tak vlastně dobře, jinak bychom seděli blaženě na místě a nikam nepokročili. Zároveň to ale vytváří stres, protože se pořád za něčím ženeme.
Když známe své DOST, můžeme být šťastnější, protože pak víme co chceme a můžeme toho dosáhnout.
Třeba, že je dost mít v rodině jen jedno auto, na dovolenou jet jen vlakem po Čechách a nelítat do zahraničí apod. Pro některé lidi to může být úlevné zjištění, že nemusí letět k moři, aby byli in a cool.
Moje DOST je třeba už jen to, že jsem zdravá, že máme zdravé a úžasné dítě, bezpečný domov, dost peněz na zajištění základních potřeb a dost času na seberozvoj. To, co je navíc, je příjemný benefit. A ano, patří tam i to auto, které mi jednoduše šetří čas.
Znáte taky svoje DOST?

Váš temný stín

Váš temný stín

Taky vás některé způsoby chování jiných lidí vytáčejí? Někdo se nám zdá moc pomalý , jiný zase moc upjatý, další třeba až nechutně pozitivní. Nedávno jsem četla úžasnou knížku od Debbie Fordové, Temná stránka hledačů světla a tam píše hroznou věc! Že to co nesnášíme na ostatních, je to co máme sami v sobě, ale nechceme si to přiznat… Děsivé, že?
Ale skvělé na tom je, že všichni ti, kteří nás vytáčí, jsou skvělými pomocníky pro náš vlastní seberozvoj. Stačí si uvědomit to, že tyto vlastnosti mám taky, přiznat si je, najít si, kdy se tak vlastně taky chovám a pak to prostě přijmout.
A stane se vážně skvělá věc – ti lidi vám přestanou vadit. Fakt, mám to vyzkoušené na sobě.