Začněte uspávat své dítko pomocí kranio principu

Začněte uspávat své dítko pomocí kranio principu

Jasně, že kranio používám na všechno, protože to prostě je všemocná metoda. Takže ani večerní uspávání našeho dvouleťáka se tomu nevyhne.
Jak tedy na to: v době, kdy dítko leží aspoň chvilku v klidu (při kojení, čtení pohádky, zpívání…) na něj položte jemně ruce (třeba na hrudník a bříško, na rameno a kolínko nebo zezadu na hlavu, pokud jej máte v náručí) a svou pozornost zaměřte do svého těla (do srdce, do pánevního dna, někam, kde je vám příjemně). A tam setrvejte. Možná u toho zvládnete i pokračovat ve zpívání, vyprávění pohádky…
Ano, to je všechno. Vypadá to příliš jednoduše, ale tímto vytvoříte pole klidu a ticha na které se systém mrňouska rád a snadno napojí a taky se zklidní. A snáz usne. Normálně máme totiž tendenci během uspávání přemýšlet, co ještě musíme doma udělat, případně vnitřně zuříme, že to nezbedné dítě ještě nespí. A i na tuto energii se systém dítka napojí a je asi jasné, že ho to zrovna moc neuklidní.
Zkuste večer kranio princip a dejte vědět, jak se vám to oběma povedlo.

Znáte svoje „A DOST!“?

Znáte svoje „A DOST!“?

Nedávno jsem slyšela, že základní vlastností našeho světa je neuspokojitelnost – bohatí chtějí být bohatší, mocní, mocnější… je to tak vlastně dobře, jinak bychom seděli blaženě na místě a nikam nepokročili. Zároveň to ale vytváří stres, protože se pořád za něčím ženeme.
Když známe své DOST, můžeme být šťastnější, protože pak víme co chceme a můžeme toho dosáhnout.
Třeba, že je dost mít v rodině jen jedno auto, na dovolenou jet jen vlakem po Čechách a nelítat do zahraničí apod. Pro některé lidi to může být úlevné zjištění, že nemusí letět k moři, aby byli in a cool.
Moje DOST je třeba už jen to, že jsem zdravá, že máme zdravé a úžasné dítě, bezpečný domov, dost peněz na zajištění základních potřeb a dost času na seberozvoj. To, co je navíc, je příjemný benefit. A ano, patří tam i to auto, které mi jednoduše šetří čas.
Znáte taky svoje DOST?

Váš temný stín

Váš temný stín

Taky vás některé způsoby chování jiných lidí vytáčejí? Někdo se nám zdá moc pomalý , jiný zase moc upjatý, další třeba až nechutně pozitivní. Nedávno jsem četla úžasnou knížku od Debbie Fordové, Temná stránka hledačů světla a tam píše hroznou věc! Že to co nesnášíme na ostatních, je to co máme sami v sobě, ale nechceme si to přiznat… Děsivé, že?
Ale skvělé na tom je, že všichni ti, kteří nás vytáčí, jsou skvělými pomocníky pro náš vlastní seberozvoj. Stačí si uvědomit to, že tyto vlastnosti mám taky, přiznat si je, najít si, kdy se tak vlastně taky chovám a pak to prostě přijmout.
A stane se vážně skvělá věc – ti lidi vám přestanou vadit. Fakt, mám to vyzkoušené na sobě.